Vybaví se vám trubka, když řeknu slovo infrastruktura?

Co se vám jako první vybaví, když řeknu slovo infrastruktura? 

Vybaví se vám třeba město? Silnice, dálnice, mosty, tunely, železnice? 

Možná taky letiště, přístavy nebo veřejná doprava celkově – autobusy, metro, tramvaje? Některým slovo infrastruktura připomene energetické sítě, jako je elektrická rozvodná síť, plynovody, ropovody nebo elektrárny. 

Nebo třeba vodovodní sítě a kanalizace? Nevytanou vám na mysl taky náhodou sklady nezbytné pro distribuci zboží? 

A co třeba datová a digitální infrastruktura? Všechny ty internetové a telefonní sítě, mobilní vysílače, datová centra, sítě a servery? 

Někteří možná dokonce při slově infrastruktura začnou myslet na nemocnice, školy, univerzity, policii, hasiče a obecně státní správu, které souhrnně tvoří vzdělávací, zdravotní a veřejnou infrastrukturu. 

Vybavilo se vám všechno, co jsem právě vyjmenoval? Ne? Jenom část? Jedna konkrétní věc? Jen trubka? Nebo nic, protože nemáte přesnou představu, co to infrastruktury jsou? 

Nevadí. Tento úvodní text by vám s orientací měl pomoci. Pojďme se tedy na téma infrastruktur podívat blíže a více systematicky. 

Původ slova a definice
Z výše uvedeného seznamu jste možná nabyli dojmu, že téma infrastruktur je vlastně hodně široké. A pokud takovýto dojem máte, je naprosto oprávněný. 

Slovníkové a encyklopedické definice povětšinou definují infrastruktury v tomto duchu velmi obecně, například jako: 

• soubor odvětví zajišťujících ekonomické a sociální systémové funkce.¹
• v nejobecnějším smyslu slova množinu propojených strukturálních prvků, které udržují danou strukturu pohromadě. Obvykle se používá pouze pro struktury, které jsou uměle vytvořené.²
• soubor různých typů služeb, obvykle veřejných, které mohou používat všichni obyvatelé na daném území. Infrastruktura se týká hlavně dopravy, energetiky, školství či zdravotnictví. Může ji zřizovat jak stát, tak i soukromé subjekty.
• infrastruktura – (z lat. infra = níže) – je základní ustrojení, skelet či podklad struktury ekonomiky.³
• Základní systémy a služby, jako je doprava a zásobování energií, které země nebo organizace využívá k efektivnímu fungování.⁴

Slovo infrastruktura pochází z francouzštiny. Doslova označuje to, „co je pod stavbami“. Termín se začal užívat ve vojenství během druhé světové války. Označoval se jím komplex zařízení zabezpečujících hladký provoz ozbrojených sil. Mezi tato zařízení patřily například sklady vojenského materiálu, letiště, radiolokátory, polygony, odpalovací rampy atd.

Po válce začalo docházet k přenosu tohoto slova do jiných oblastí. Zejména pak do oblasti ekonomie, kde se slovo infrastruktura začalo používat pro označení všeobecných podmínek nezbytných pro efektivní rozvoj soukromého podnikání. Ty zahrnovaly energetiku, dopravu, spoje, veřejné a kulturní služby, tedy všechna odvětví zabezpečující chod hospodářství jako celku. 

Společné mají všechny tyto prvky to, že jsou náročné na investice a že efekty a návratnost těchto investic není okamžitá. Efekty infrastruktur nejsou obvykle ani dobře viditelné a kvantitativně spočitatelné, což je dáno i charakterem jejich „neviditelnosti“ (nebo ne úplného zvědomění).   

Někdy se infrastruktury dělí podle charakteru na ekonomické (dopravní systém, energetická soustava, spoje, vodní hospodářství); vědecko-výzkumné; administrativně-řídící; informační nebo sociokulturní⁵. Někdy se dělí na tvrdé (hard) a měkké (soft). Tvrdé zahrnují fyzické, hmotné, materiální infrastruktury a měkké ty nehmotné, nemateriální.    

Z definic a původu slova tedy vyplývá, že infrastrukturou bývá označováno „něco, co je pod něčím jiným“. To něco je neviditelné nebo alespoň méně uvědomované, zakryté či překryté viditelným. To viditelné je však na tom neviditelném závislé. Neviditelné tvoří základ, na kterém se může to viditelné realizovat. 

Neviditelné a méně uvědomované začneme vnímat typicky ve chvíli, kdy začne selhávat či přestane fungovat úplně. Všichni přece známe náhlé zviditelnění elektřiny v naprosté tmě po výpadku proudu. Nebo například zviditelnění pečující a zdravotní infrastruktury v období krizí, jakou byla například pandemie covidu-19. 

Infrastruktury jsou tedy dynamickými socio-materiálními systémy, které podpírají organizace, instituce, města i státy. Jsou vzájemně propojenými strukturními elementy, které vytvářejí, udržují a reprodukují viditelné struktury.  

Infrastruktury jako globální politické téma
Velmi přirozeně se tedy infrastruktury stávají důležitou součástí politického diskurzu. V posledních desetiletích se tak infrastruktury skutečně staly klíčovým tématem nejen na národní, ale i na mezinárodní politické úrovni. 

Ne že by to tak nikdy v minulosti nebylo. Infrastruktury byly součástí projektu modernizace od jejího počátku. Nicméně v posledních letech dostává tento politický diskurz globální proporce. 

Například v amerických prezidentských volbách v roce 2016 hrály investice do infrastruktury významnou roli v kampani Donalda Trumpa. Ten ovšem dané téma vpletl do nacionalistického vyprávění a imaginace o rozvoji především americké národní infrastruktury, čímž mělo dojít k odklonu od globalizačních politik předchozích administrativ. Trump však nebyl jediný, kdo cíleně zviditelňoval téma infrastruktur. Austrálie, Kanada i další země se v posledních letech vydaly podobnou cestou⁶, což ilustrují příklady, jako je založení infrastrukturní banky v Kanadě nebo vznik národní agentury pro infrastrukturu v Austrálii. Světové ekonomické fórum považuje investice do infrastruktur za jeden z nejdůležitějších globálních trendů. 

Po únoru roku 2022 se výrazným způsobem zviditelnila energetická infrastruktura v souvislosti s invazí Ruska na Ukrajinu. Energetická krize, která poté nastala, ukázala, jak moc je většina Evropy závislá na dodávkách surovin proudících z diktátorského režimu.  

Rostoucí pozornost globálních politických a ekonomických elit věnovaná infrastrukturám vychází z několika faktorů. Nejdůležitějším z nich je pokračující rychlá urbanizace. Ve městech žije stále větší počet lidí. S nárůstem městské populace se vytváří tlak na rozvoj základních městských infrastruktur a služeb jak v zemích globálního Severu, tak globálního Jihu, přičemž v druhém jmenovaném okruhu jsou boje o infrastruktury výraznější⁷. Dalším důvodem může být fakt, že nedostatečná infrastruktura omezuje pohyb kapitálu, a tedy brání dalšímu rozvoji kapitalismu. Infrastruktury zpravidla vedou „něco někam“, a pokud tedy nefungují dostatečně efektivně, pohyb zboží, služeb a lidí může být zbrzděn, čímž rostou náklady na dopravu a logistiku. Efektivita trhů se tím snižuje. S tím souvisí další možný důvod. Investice do infrastruktur jsou společně s investicemi do výroby důležitým prostorem, kam uložit a zhodnotit kapitál.

Diskurz infrastruktur tak často staví různá technická řešení do role hybatele ekonomického růstu a prosperity, čímž infrastruktura získává klíčovou roli v rámci hospodaření státu. Infrastruktury tak nejsou pouze technickými, nepolitickými objekty. Různá inženýrská, politická i ekonomická řešení a přístupy významně ovlivňují to, jakým způsobem infrastruktura slouží potřebám společnosti.

Pokud bychom uvěřili tomu, že jednadvacáté století bude skutečně „stoletím měst“, jak naznačují někteří, nemůžeme být překvapeni, že právě infrastruktury budou jedním z klíčových témat i nadále, jelikož to jsou právě ony, které by měly řešit problémy vyplývající ze stále se zrychlující urbanizace a k ní přidružených krizí. V modernistickém chápání byly infrastruktury navrženy tak, aby podporovaly rozvoj měst a růst ekonomik. Měly zajistit předvídatelnost, ovladatelnost, plánovatelnost a plynulost toků. V tomto smyslu byly součástí technologických řešení, která slibovala moderní vize pokroku. Neustálý růst ale již v situaci antropocénu a polykrizí environmentální i sociální povahy není možné nadále zaručit.  Infrastruktury měst jedenadvacátého století tak stojí před novými a stále naléhavějšími výzvami. 

Infrastrukturní obrat v sociálních vědách 
Téma infrastruktur proniklo velmi silně v posledních dvou dekádách i do sociálních (hlavně urbánních) studií a humanitních věd a nabylo zde na důležitosti. Někteří teoretici a teoretičky dokonce mluví o tzv. „infrastrukturním obratu“ (infrastructural turn). 

Tento obrat navazuje na tzv. „materiální obrat“. Výzkumníci a výzkumnice podílející se na tomto teoretickém proudu měli za to, že sociální a humanitní vědy po druhé světové válce se příliš zaměřovaly na ne-materiální fenomény, jako jsou jazyk, symboly, kulturní kódy a znaky. S touto pozorností šlo ruku v ruce také zvýrazňování role těchto ne-materiálních a čistě lidských prvků při zkoumání toho, jak drží naše světy pohromadě. 

Ne-materiální prvky tak začaly vypadat jako něco, co v naprosto drtivé většině rozhoduje spory v každodenním světě. Zdálo se, že myšlenky, teorie a argumenty „hýbou světem“ a tím se stávají hlavní a jedinou dějinotvornou silou. Sociální a humanitní vědy tak zkoumaly myšlenky vousatých filozofů, které poletovaly ve vzduchu bez vztahu k zemi, materialitě a tělům. Velcí mužové s velkými myšlenkami, strategiemi a teoriemi v tomto pojetí světa byli těmi jedinými možnými strojvedoucími vlaku dějin.

Novo-materialistická a feministická kritika nejméně v posledních třiceti letech toto pojetí de-materializace sociálního života a dějin kriticky napadá. Chce opět obrátit pozornost k materiálnímu světu a ukázat, že to často jsou právě obyčejné materiální podmínky naší existence, zcela všední a drobné každodenní problémy, modifikace či posuny, které ve své akumulaci rozhodují i o těch „velkých věcech“, které zpětně čteme jako výkony těch „velkých“ lidí s vizí. Spolu s tímto posunem a pozorností se zákonitě narušuje představa světa, v němž vůdčí roli hrály myšlenky, hodnoty, teorie a argumenty. Nejeden bílý vousatý filozof je z tohoto posunu nešťastný a lamentuje nad krizí hodnot, všeobecným úpadkem či módními vlnami dusícími svobodné myšlení.

Součástí tohoto širšího kritického obratu je i obrat k infrastrukturám. Například v urbánních studiích tento obrat předznamenala kniha Splintering Urbanism Simona Marvina a Stephena Grahama⁸. Ta stála na předpokladu, že kritická urbánní studia mají příliš úzký záběr svého zkoumání. Kritická urbánní studia považovala propojené materiální infrastruktury udržující městský život za příliš technické, skryté a vlastně samozřejmé. Bylo možné jejich studium přenechat těm, kdo se infrastrukturami zabývají z inženýrského, architektonického pohledu či z pohledu vytváření specifických politik. Tato optika však měla za následek to, že se infrastruktury, jakými jsou komunikace, energetika nebo vodovody, zkoumaly odděleně od širších urbánních procesů a zanedbávaly se jejich vazby na ostatní prvky tvořící města.  

Marvin s Grahamem tehdy přišli s odlišnou perspektivou, která měla ukázat, jak infrastruktury formují a jsou zpětně formovány širšími proměnami měst, globalizací nebo politickými procesy. Po infrastrukturním obratu tyto elementy městského života přestávají být pasivními a neviditelnými prvky, ale stávají se klíčovou oblastí, na níž by se měla zaměřit pozornost sociálních věd. Takové zkoumání by mělo zdůrazňovat aktivitu, dynamičnost a  političnost infrastruktur.    

Před materiálním a infrastrukturním obratem se pozornost upírala na velké dějinné, zlomové okamžiky tvořené velkými hybateli dějin. Infrastrukturní obrat začal zdůrazňovat důležitost každodennosti, každodenního užívání infrastruktur, a tím také jejich přizpůsobování a proměnu. Výzkum se tak nyní zaměřuje také na to, jak jsou infrastruktury improvizovaně přetvářeny v různých kontextech, často nečekanými způsoby. 

Jiný důležitý teoretik města Ash Amin⁹ v této souvislosti mluví dokonce o novém žánru uvažování, který vypráví příběh města skrze materiální infrastruktury. To, co jsme si zvykli označovat za „sociální“ na jedné straně a „technické“ na druhé, je neoddělitelně spjato a propojeno do komplexního celku. Nová generace sociálních vědců a vědkyň už vnímá infrastruktury jako „sociotechnický celek“, tedy jako kombinaci lidských a nelidských prvků, které společně ovlivňují každodenní život ve městě. Technologicko-materiální prvky jsou najednou plné lidí a lidé jsou najednou plní technologií.  

Zpětný chod infrastrukturního obratu
Zajímavým produktem infrastrukturního obratu je také to, že se najednou jako infrastruktury začínají chápat části sociální reality, které dosud touto metaforikou (struktura-infrastruktura; viditelné-neviditelné) zachycovány tak často nebyly. Význam infrastruktur se tedy posouvá a rozšiřuje. Jako infrastruktura se začínají zviditelňovat ne-materiální prvky společnosti. Můžeme najednou mluvit o sociálních, estetických, uměleckých nebo třeba morálních infrastrukturách. 

V tomto pojetí infrastruktury vystupují spíše jako abstraktní koncept¹⁰, jímž chceme zachytit určitou podobnost mezi fungováním materiálních infrastruktur a různých jiných sfér sociálního života. Toto „neobyčejné použití“ daného konceptu, jak říká Markéta Zandlová, tedy vykračuje z původního smyslu materiálních prvků města a přenáší význam jinam. Ponechává si abstraktní definici infrastruktury jako „transferu něčeho někam“, tedy její zprostředkující funkci, a zároveň zde zůstává i základní metaforika a nutná vazba mezi viditelnou strukturou a neviditelnou infrastrukturou. Struktura překrývá infrastrukturu a zneviditelňuje ji, zároveň je však na fungování infrastruktury zásadně závislá.

V tomto duchu můžeme vidět například rodičovství jako svého druhu infrastrukturní práci, jež podpírá a spoluvytváří svět dětství. Neviditelná emoční, fyzická a koordinační práce v domácnostech, kterou ve velké většině zastávají ženy, drží pohromadě světy mužů, jež se angažují ve veřejné sféře.  

Z oblasti kultury bychom si za konkrétní příklad mohli vzít esej Terezy Stejskalové Smrt umělce. Ať žijí pomocnice¹¹, jejíž svého druhu pokračování můžete nalézt v tomto čísle CEDITu. Autorka v ní poukazuje na fakt, že produkci umění máme stále tendenci vnímat prizmatem romantického pojetí autora: nadaného jedince políbí múza (typicky žena), vezme si k ruce dané médium (knihu, sochu, obraz, divadlo) a otiskne do něj svou geniální vizi. Podle Stejskalové tento příběh maskuje reálné fungování produkce umění, protože zakrývá fungování kulturních infrastruktur, včetně nezastupitelné role pomocnic a pomocníků, kteří v romantickém mýtu o tvorbě nenacházejí své viditelné místo, ale jsou nezastupitelní a nezastupitelné v každodenní fyzické a materiální (re)produkci umění. 

Stejskalová vychází z myšlenek Mariny Vishmidt¹², která se snaží posunout kulturní obec od kritiky institucí ke kritice kulturních infrastruktur. Autorka má totiž za to, že kulturní instituce sdílí s ostatními sociálními a ekonomickými sférami stejné materiální podmínky existence. V její optice tedy máme zkoumat podmínky, které umělecké instituce vůbec umožňují, čímž se má i veškerá podpůrná práce posunout ze zákulisí na jeviště. 

Ve světech umění by tato změna zaměření kritiky konkrétně znamenala posun od zaměření se na konkrétní instituce (galerie, muzea, divadla) ke zkoumání strukturálních a socioekonomických podmínek v širších souvislostech. Tento posun by, podle Vishmidt, zahrnoval například výzkum fungování globálních pracovních trhů, korporátní moci nebo vlastnictví, které často reprodukují strukturální násilí kapitalismu, rasismu a sexismu. Toto zaměření na obecné infrastruktury by potom umožňovalo hledat spojence napříč společenskými kategoriemi a skupinami. 

V obou verzích, jak zvýrazňování role pomocníků a pomocnic, tak v zacílení kritiky na fungování infrastruktur umožňujících vůbec vznik a reprodukci uměleckých institucí, je vidět snaha zvýraznit něco, co nám doposud zůstávalo skryté. Konvenční pohled ulpíval na povrchu, v jednom případě na povrchu tvořeném příběhem o geniálním umělci, v druhém na kritice fungování konkrétních kulturních institucí. Je potřeba obejít fasády konvenčních pohledů a zvýrazňovat to, co bylo doposud skryto. 

Výzvy infrastruktur ve světě polykrize 
Jak bylo vidět z předchozího textu, téma infrastruktur je velmi široké a terén jejich zkoumání členitý. Sice se držíme původního významu fenoménu, ale chápeme jej jinak. Infrastruktury pro nás už nejsou pasivní, „nudné“, samozřejmé prvky ležící někde v pozadí, ale jsou pro nás dynamickým sociomateriálním uspořádáním spoluvytvářejícím městský život. Na druhé straně, v přeneseném slova smyslu, upíráme pozornost na části sociální reality, které byly odsunuty na okraj pozornosti, a zachycujeme je slovníkem infrastruktur. 

V tomto čísle CEDITu tedy zaujímáme pozici po materiálním a infrastrukturním obratu. Chceme se zabývat jak infrastrukturami ve smyslu základních materiálních prvků měst, které chápeme jako dynamické sociomateriální systémy, tak dávat prostor přenesenému významu slova infrastruktura. Není tak možné nadále ulpívat na povrchu konvenčních příběhů o institucích a velkých lidech s vizemi, nápady a teoriemi, kteří vedou vlak dějin a které si jako společnost stavíme na piedestal. 

Pohledem na každodennost institucí umění, vědy, politiky nebo ekonomiky najednou zviditelňujeme množství předtím neviditelných rukou, které podpírají viditelné a oslavované světy. Pohled skrze každodenní práci neviditelných nám přináší zajímavé vhledy do institucí, světů a kontextů, jež jsme si zvykli v mnohém idealizovat a romantizovat.     

Je proto potřeba zvýrazňovat roli infrastruktur v obou smyslech. 

__________

1 https://www.infoz.cz/infrastruktura/

2 https://cs.wikipedia.org/wiki/Infrastruktura

3 https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Infrastruktura

4 https://dictionary.cambridge.org/dictionary/english/infrastructure

5 https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Infrastruktura

6 Jago Dodson. 2017. The Global Infrastructure Turn and Urban Practice. Urban Policy and Research. Vol 35. No. 1. 87-92

7 Nikhil A., Gupta A., Appel, H. 2018. The promise of infrastructure. Duke University Press. 

8 Graham S., Marvin S. 2001. Splintering Urbanism: Networked Infrastructures, Technological Mobilities and the Urban Condition. London: Routledge.

9 Amin, A. 2014. Lively Infrastructure. Theory, Culture and Society. Vol. 31 (7/8). 137–161. 

10 Zandlová, M. Infrastruktury vol. 2. in Pecka V., Hládeková K (ed.). 2022.  Neúplný atlas regenerace. Utopia Libri. 

11 Stejskalová, T. 2024. Smrt umělce. Ať žijí pomocnice. Praha: Tranzit. 

12 Vishmidt M. Between Not Everything and Not Nothing: Cuts Toward Infrastructural Critique; dostupné z: https://research.gold.ac.uk/id/eprint/23935/1/C3.VISHMIDT_Between%20Not%20Everything%20and%20Not%20Nothing_FORMER%20WEST%202016.pdf.