Daniela Špinar: Mám pocit, že žiju v nejsvobodnější době, co se sexuality, identity a partnerství týče

Veronika Onheiserová: „Kytice národních prasáren” od K. J. Obrátila se stala výchozím materiálem pro inscenaci Z pohlavního života našeho lidu. Předchozí generace se často ohánějí větou „Tohle za nás nebylo!”. Dokázala bys přiblížit atmosféru českého venkova v otázkách sexuality v době, kdy Obrátil sbíral svůj materiál?

Daniela Špinar: Všechno stálo na osobním a fyzickém kontaktu. A bylo to více spojené s přírodou, takže se mnohem přirozeněji experimentovalo už od raného věku. Sex a pohlavní pud byl narozdíl ode dneška větší konverzační tabu, ale o to více se „to” dělo potají. Co mě překvapilo, jsou fakta, že děvčata nebyla o nic necudnější, než chlapci, a také že se poměrně hojně pěstovaly homosexuální a skupinové sexuální zážitky. Do manželství tak byli chlapci i dívky stejně „vybaveni“.

Z pohlavního života našeho lidu, Divadlo Husa na provázku
Foto: David Konečný

Stud je téma, které je v české společnosti často vnímáno různě. Jak na něj nazíráš ty?

V rámci přípravy jsem se musela probrat mnoha přístupy, pochopit různé skupiny s nejrůznějšími názory a můžu říct jenom jedno: mám v tom ještě větší chaos než před tím! Na jednu stranu společnost prošla za poslední dobu opravdu obrovskou proměnou – mám pocit, že žiju v nejsvobodnější době, co se sexuality, identity a partnerství týče. Což je pro mě, jako pro trans ženu, skutečně hodně důležité! Na druhou stranu si ale nemohu nevšimnout, že se tím člověk ocitl bez mapy a nějakých pravidel, a tak mnohdy přirozeně panikaří: „kam ten svět spěje?“

Objevují se, a to především mezi muži, nejrůznější extrémní spolky a filosofie, které se snaží vrátit staré pořádky, neuznávají rovnocennost pohlaví v rámci společnosti a odvolávají se především na biologické rozdíly. Na poplach samozřejmě zvoní i nejrůznější křesťansko-radikální hnutí, která se bojí rozpadu tradiční rodiny. Je ale potřeba si uvědomit, že vývoj, ať už jakýkoli, je prostě přirozenou součástí každé civilizace a tradice jsou někdy mnohem kratšího data, než by se zdálo. Jsme tam, kde máme být, a snažit se nastavovat umělá pravidla je utopie. Jako režisérka to spíše pozoruji a snažím se pochopit každý z těchto rozmanitých pohledů. A na dating a sex life trans ženy se mě radši ani neptejte… To je na román!

Z pohlavního života našeho lidu, Divadlo Husa na provázku
Foto: David Konečný

Na divadelní scéně máš za sebou mnoho úspěšných režijních počinů, ale na Provázku režíruješ poprvé. Jak zatím vnímáš tuto spolupráci, co pro tebe znamená?

Husa je ikonická a každý režisér po práci v tomto divadle touží. Navíc je tu opravdu příjemné klima a energie, takže pro vznik divadla, jako výjimečného setkání, jde o naprosto ideální prostor.