Mobile menu
Na jeden nádech

Na jeden nádech

Co všechno je třeba stihnout na jeden nádech?

Dramaturgická a produkční platforma Terén připravila další projekt ze série Nové sady. Tentokrát se jedná o sérii workshopů ústící v performativní výstup, v rámci kterého dojde k propojení neherců, profesionálních performerů a akvabel. Projekt Na jeden nádech v režii interdisciplinárních umělkyň Šárky Zahálkové a Elišky Říhové oživí bazén v areálu TJ TESLA na Lesné.

T jako TESLA / T jako TĚLO 

Šárko, vzhledem k tvému zájmu o veřejný prostor, architekturu a místa setkávání, čím je pro tebe fascinující právě „Dům s vlnou“? (Byl dříve bazén nebo akvabely?)


K „Domu s vlnou“ jsme se s Eliškou dostaly až přes akvabely, přes proces hledání tématu, kterému bychom se chtěly dohromady věnovat – který bude smysluplný pro nás i pro Brno a jeho veřejný prostor. Přišlo mi ale skvělé, jak všechno do sebe skvěle zapadá – respektive, jak architektura TJ Tesla krásně rozšiřuje principy a témata, s nimiž v projektu s Eliškou pracujeme. 

 

 

Projekt Na jeden nádech má nevšední formát, skládá se z množství setkání od architektonických prohlídek, oslav 40 let TJ TESLA, workshopů a ústí v performativní události. Tři workshopy, které jsou zdarma otevřené veřejnosti, se odehrají v průběhu října 2023. Autorky během nich chtějí prozkoumat princip synchronizovaného plavání jako metafory, kterou chtějí rozvíjet skrze spolupráci s neherci v několika workshopech a následné performativní události.


První z nich by měl mířit na tělesnou proměnu, kterou akvabely procházejí. Jakým způsobem je od dětství formováno jejich tělo pravidelným plaváním a které svaly jsou pro ně nejdůležitější? V obecné definici je tělo hlavní a nejpodstatnější součást jakéhokoliv zařízení, přičemž v synchronizovaném plavání jde o to, vytvořit iluzi jednoho propojeného těla. „Rády bychom se tedy zaměřily i na praktickou otázku synchronizace v našem případě různých, sobě si nepodobných těl účastníků prvního workshopu.“ dodává Eliška.

 

V jako VY / V jako VODA

Šárka je výtvarná umělkyně a kurátorka, ve své tvorbě se zaměřuje na veřejný prostor, práci s ním a s lidmi, kteří jej obývají a používají. Participuje na společensky a komunitně angažovaných uměleckých projektech. V současné době pracuje v pardubickém Centru pro otevřenou kulturu jako kurátorka GAMPY – Galerie města Pardubic.

 

Foto: Denisa Romerová

 

Eliška je divadelní režisérka, vystudovala Katedru alternativního a loutkového divadla. Ve své tvorbě kombinuje různé divadelní přístupy – od činohry přes site specific performance až po nonverbální divadlo. Režijní práci se věnuje na různých pražských scénách a často spolupracuje s neherci. Kromě divadla se věnuje i na rozhlasové a filmové tvorbě. 

 

Foto: Petr Neubert

 

Eliško, proč právě synchronizované plavání?  (Byl dříve bazén nebo akvabely?)

Svět akvabel je fascinující ve své touze po dokonalém pohybu. Za každým gestem je obrovské fyzické úsilí, které ale nemá být vidět. Člověk napíná své síly, aby v okamžiku mezi nádechem a výdechem udělal to nejlepší, čeho je schopen. Právě tento úkon nás zajímá. Jeden nádech. Před každým náročným krokem v našem životě, musíme nabrat dech, a pak se pokusit o kýženou figuru. Často se chceme připravit, takže si jako akvabely dáváme na hlavu želé, spínáme si nos kolíčkem, malujeme se voděodolným make-upem, oblékáme si blyštivý úbor a představujeme si, jak tahle životní figura bude vypadat. Hledáme nejelegantnější způsob, jak vše provést. A když už stojíme na okraji bazénu, znovu a znovu cvičíme jednotlivé kroky, které nás dovedou k dokonalému provedení. Víme, že máme omezený čas, než nám dojde dech.


Druhé workshopové setkání by mělo být zaměřeno na vodu z různých perspektiv. Jak na pobyt v ní, tak na její schopnost deformace čehokoliv, co do ní vložíme. Jde jak o vizuální proměnu těla/objektu/videa pod vodou, tak o zvuk, který se ve vodě chová jinak. Akvabely absolvují tréninky ve velice hlučném prostředí, protože vždy trénuje několik skupin najednou a každá potřebuje svůj zdroj zvuku. Eliška doplňuje: „Rády bychom vyzkoušely používání podvodních sluchátek nebo podvodního reproduktoru. A samozřejmě zásadní vliv na vnímání má míra našeho ponoření do vody. To nás dovedlo k otázce po obleku, se kterým do vody vstupujeme, takže chceme spolu s účastníky vyzkoušet různé varianty nadnášení a poté společně navrhnout jednoduché kostýmy, které by se následně daly použít ve společném performativním aktu.“

 

Foto: Denisa Romerová

 

D jako DIALOG / D jako DECH

Šárko, Eliško, kdo všechno je do vašeho projektu zapojený? S kým vším chcete spolupracovat, mezi jakými skupinami a individualitami otevřít dialog?


Eliška: Na prvním místě jsou akvabely a lidé, kteří se na základě výzvy rozhodli do našich aktivit zapojit. Předpokládám, že to jsou hlavně místní se vztahem k TJ Tesla. Zároveň jsme oslovily ještě další tři tvůrce ke spolupráci, protože chceme, aby výsledný performativní akt měl určité kvality. Jedním z nich je audiovizuální experimentátor Michal Kindernay a dále pak choreografka, herečka Lenka Nahodilová a herec Matěj Šíma. Rády bychom propojily umělce se sportovkyněmi, protože tyto dvě profese k sobě mají v určitém směru blízko (člověk podává výkon, který někdo jiný sleduje), a věříme, že jednotlivci ze strany veřejnosti přinesou zcela neotřelý pohled či zkušenost z místa, kde se náš projekt realizuje.


Šárka: K Elišce bych snad jen dodala, že celý proces propojování a budování něčeho společného napříč různými skupinami je proces nesmírně obohacující (ač také v mnohém náročný.) Je to o vzájemném naslouchání, budování důvěry, učení se jeden od druhého.

 

Foto: Denisa Romerová

 

Poslední setkání má jako své hlavní téma dech. „Chceme hledat a zkoušet aktivity, jejichž výsledek právě na dechu závisí. Může to být například zpěv, hraní na dechový nástroj, nafukování balónku, dýchání z úst do úst a samozřejmě figury, které provádějí akvabely. Zajímá nás rozdíl mezi dýcháním jako nevědomým procesem a dýcháním, které zásadně ovlivňuje danou akci. Zároveň je dech používán v nejrůznějších metaforách (nabrat druhý dech, dýchl na mě genius loci atd.), které bychom zkusily vizuálně zpracovat.“ vysvětluje Eliška. 

 

Na co se v rámci série workshopů vy osobně těšíte?

Eliška: Nejvíce se těším na účastníky a také na to, jaké divadelní principy v prostoru TJ Tesla společně objevíme. 

Šárka: Mám to stejně a mimo to se těším také na to, jaký otisk naším projektem v areálu i u lidí vytvoříme – jestli na jeho základě vyroste něco dalšího. 


A na co se mohou těšit návštěvníci, kteří v listopadu dorazí do TJ TESLA na závěrečnou akci?

Eliška: Myslím si, že zažijí jinak tento už tak specifický prostor. V jiném svícení, s jiným zvukem, obohacený o vizuální materiál. Také to bude unikátní setkání všech zúčastněných – to se přece jen tak neděje, že se v bazénu potkají akvabely, plavající veřejnost a herci.

Šárka: Přály bychom si, aby to byl zážitek, který u zúčastněných otevře jiné vnímání a uvažování o místě, které možná už notoricky znají.

 

...

Text připravila Kristýna Businská

english