Primátorka Vaňková: Politikům nenáleží určovat, co a jak má kdo hrát

Co všechno očekává město od kulturních institucí, které financuje? Jakou mají plnit roli?
Rozmanitá kulturní nabídka je esenciální součástí zážitku z Brna. Musí být atraktivní a přínosná jak pro obyvatele brněnské metropolitní oblasti, tak pro ty, kteří k nám zavítají. A nemusí to být výhradně jen turisté, ale třeba i lidé, kteří přijedou na pár dní kvůli pracovním povinnostem a zároveň si chtějí užít atmosféru našeho města. Zřizované organizace mají být kvalitní, stabilní a pevnou páteří brněnské kultury. Pro zachování zmiňované pestrosti je současně naprosto nezbytná a nanejvýš vítaná aktivita nezřizované scény, kterou se město také snaží podporovat. Zásadní je spolupráce – krásně je to vidět na aktivitách spolků i městských organizací souvisejících s Leošem Janáčkem.

Kam vlastně mají kulturní instituce směřovat? Firmy mívají vize, kde chtějí být za deset let. Přemýšlí město, kde chce mít za deset let svoje divadla?
Město má svou strategii #brno2050 a k ní také schválený takzvaný Plán 2030, který definuje priority a opatření pro nejbližších deset let, a to i v kultuře. Stejně tak existuje Strategie kultury a kreativních odvětví města Brna. Dokumenty jsou volně přístupné na webových stránkách www.brno2050.cz, respektive www.kulturniparlament.brno.cz. Kultura je v nich vnímána jako nezbytná součást zlepšování kvality života a město je zde ambiciózně rozkročené velmi do široka – má ambici pečovat nejen o „svá“ divadla a další kulturní příspěvkové organizace, ale i o nezřizované instituce, které v Brně patří do kulturního života a bez financí města nepřežijí. To je samozřejmě velmi složitý úkol s ohledem na rozdíly materiální základny jak mezi zřizovanými divadly navzájem, tak vůči nezřizovaným divadlům.

Myšlenka divadla jako klasické scény s jevištěm a hledištěm mezi samotnými umělci ustupuje do pozadí. Divadla se spíš stávají kulturním prostorem, v němž se vedle klasických představení konají další aktivity, jež překračují rámec běžného představení. Vidíte to podobně?
Vidím to stejně. Není ovšem podstatné to, co se líbí mně osobně. Politikům nenáleží určovat, co a jak má kdo hrát. Od toho jsou ředitelé kulturních příspěvkových organizací. My máme zajistit podmínky pro to, aby byli do těchto funkcí vybráni ti nejlepší a aby měli možnost své vize naplňovat. Principiálně si myslím, že základní mantinely jsou nastaveny správně. Počínaje výběrem kvalitních lidí přes uměleckou autonomii až po podporu, které se kultuře ze strany města dostává.

Zmínila jste už Strategii kultury a kreativních odvětví města Brna. Jak se daří ji naplňovat?
Loni v prosinci byl schválen první akční plán ke strategii, který je dost nabitý aktivitami. Jsme teprve v půlce období, takže hodnotit plnění je celkem předčasné. Aktuálně se mě dotýká hlavně kandidatura města v soutěži Evropské hlavní město kultury 2028, na které se nyní intenzivně pracuje. Tomuto tématu se věnoval i listopadový Brněnský kulturní parlament.

A jak vnímáte jeho roli?
Oceňuji neformální podobu této platformy, která byla nastavena již od začátku, kdy parlament sloužil hlavně k participativní tvorbě městské strategie kultury a kreativních odvětví. Je to vlastně kontinuální veřejná diskuse přístupná komukoliv, komu na našem městě a na jeho kulturním životě záleží. Pro město je kulturní parlament také vhodným nástrojem pro předávání informací a cenným zdrojem tolik potřebné zpětné vazby.

V Brně jde na kulturu docela vysoká část rozpočtu, celkem cca 1,2 miliardy korun. Podle jakého klíče se tyto finance rozdělují?
Finance pro kulturu se rozdělují v zásadě na dvě oblasti. Větší část, přibližně 1,1 miliardy korun, jde příspěvkovým organizacím města v oblasti kultury na jejich běžné a kapitálové výdaje, menší část, tedy kolem 75 milionů, je určena na dotace pro subjekty mimo zřizovatelskou sféru města a na ostatní aktivity města. Na výši podpory pro příspěvkové organizace má vliv rozsah činnosti jednotlivých subjektů, počet zaměstnanců, stav i počet budov nebo scén a charakter repertoáru či programu obecně. Je nutné také hlídat legislativní změny, které mohou mít dopad na rozpočty příspěvkových organizací. Musím také připomenout, že příspěvkové organizace spravují majetek města, většinou historický a rozhodně nemalý. Kvůli zákonnému navyšování či zdražování základních nákladů, jako jsou platy a energie, jde dnes téměř 100 % takzvaného příspěvku na provoz na mandatorní výdaje organizací. Ty se tak musí snažit na vlastní činnost získat prostředky z jiných zdrojů včetně vlastních výnosů. Peníze, které jdou na dotace pro subjekty mimo zřizovatelskou sféru města, jsou rozdělovány na základě dotačních programů nebo formou individuálních dotací na mimořádné akce. Výše prostředků určených na kulturu je vždy kompromis mezi požadavky a možnostmi města.

Jaká část připadá na divadlo? A podle jakých kritérií jednotlivé scény hodnotíte?
Jak již bylo řečeno, při rozdělování financí se snažíme na celou scénu dívat komplexně. Co se týče běžných výdajů, pro letošek Zastupitelstvo města Brna schválilo částku 1 083 729 000 korun, z toho 741 115 000 korun připadá na zřizovanou brněnskou divadelní scénu.

Odděleně se posuzují kapitálové výdaje, například divadelní technologie, zvuková či osvětlovací technika, obnova mobiliáře pro externí vystoupení či výstavy, ale i nákup výtvarných děl do muzejních sbírek, pořízení softwaru či tvorba webových stránek. Z letošních téměř 50 milionů korun na nestavební investice šlo téměř vše do divadel. A pak jsou ještě vyloženě stavební investice, které se řeší v rámci samotného města. Tady je třeba říct, že kultura má to štěstí a zároveň i smůlu, že hospodaří s krásnými historickými budovami, ovšem náročnými na provoz a rychle stárnoucími. Investice do jejich rekonstrukcí se plánují dlouho a jsou velmi finančně náročné. Chystáme se například na velkou rekonstrukci Domu pánů z Fanalu (pozn. sídla Divadla Husa na provázku a Centra experimentálního divadla) a přilehlé divadelní scény, Kina Scala a Divadla Bolka Polívky, vyřešení předpolí Domu umění nebo na zásadní rekonstrukci Měnínské brány.

Oproti soukromým divadlům mají městská divadla obrovskou výhodu a měla by ji využít. Z mého pohledu město dost trápí rychle stárnoucí kulturní infrastruktura napříč celou scénou. Moderně vybavené a udržitelně fungující divadlo přinese větší spokojenost a tím větší tvůrčí prostor umělcům i technickým profesím nebo i perspektivu pro talenty, kteří se do Brna budou chtít vrátit. Jako politik a zřizovatel mnoha příspěvkových organizací v různých oblastech se ale na věc musím dívat daleko širší optikou a v kontextu s ostatními složkami života v Brně, což je někdy opravdu složité, když máte volit priority.

Mají jednotlivé scény možnost zasloužit se o lepší hodnocení, a získat tak podporu pro další rozvoj?
Ano, ale je třeba přiznat, že hodnocení umělecké činnosti není jediný faktor, který hraje roli. Zřizovatel to má daleko složitější než jiní poskytovatelé dotací, například ministerstvo kultury. Do hry vstupuje i historický kontext nebo důsledky rozhodnutí našich předchůdců. To vidíme například u našich největších divadel. Pokud máte vybudována takto velká divadla s obrovským majetkovým zázemím, do kterého se v minulosti investovalo obrovské množství peněz, přičemž jejich financování závisí hlavně na městském rozpočtu, nemůžete se jen tak z roku na rok rozhodnout o radikálním snížení příspěvku ve prospěch jiné organizace. To by mělo fatální následky, došlo by k rozkolísání celé divadelní a potažmo kulturní scény a nesmím ani zapomenout na dopady na zaměstnanost. Na takové změny není nachystané ani státní financování regionální kultury a znamenalo by to méně peněz od státu na celou brněnskou kulturu.

Bohužel již několik let zůstává nedořešený zákon o veřejných kulturních institucích, který by vytvořil vhodnější legislativní prostředí pro lepší financování právě těch velkých organizací a tím pádem uvolnění části peněz z rozpočtů krajů a měst pro nezřizovanou kulturu. Peněz by mohlo být k dispozici ještě víc, což je ovšem nikdy nekončící diskuse. Do ní by se také mělo promítnout to, nakolik by se měl na spolufinancování kultury v druhém největším městě v republice podílet například stát. Připomínám, že Brno vedle čtyř divadel pokrývá také značnou část rozpočtu profesionálního orchestru, městské knihovny s více než třicítkou poboček, městského muzea se širokým rozsahem aktivit, galerie současného umění a TIC BRNO, které vedle různých přesahových aktivit řeší i kino a filmovou kancelář. Navíc město ve spolupráci s Jihomoravským krajem podporuje i filmový průmysl.