Eliška Houserová: Inscenační proces jako neustálý dialog a hledání nejlepšího ztvárnění snahy dvou lidí „být spolu“

Eliška Houserová je studentkou režie na Divadelní fakultě JAMU, kde aktuálně dokončuje své magisterské studium v ateliéru prof. Cejpka. Kromě toho v současnosti pracuje na dvou projektech (Rozpadání ve Studiu Marta, Home Being v Co.labsu) a dokončuje text hry programu Autor v domě / A studio Rubín. 

Coby asistentka režie se podílela na vzniku inscenace Pozdravuju a líbám vás všecki, jejíž premiéru uvedlo Divadlo Husa na provázku v pátek 10. 2. 2023 v rámci aktuální sezony Čas srdce. Režisérkou inscenace, spoluautorkou námětu a scénáře se stala hostující umělkyně Anna Klimešová, jejíž tvorbu může diváctvo Centra experimentálního divadla znát také z repertoáru Terénu, pro který v loňském roce režijně připravila inscenaci Die Reise.

Minulý týden se uskutečnila premiéra inscenace Pozdravuju a líbám vás všecki, která má v podtitulu sousloví „hledal jsem svobodnou zemi a našel jsem tebe“, a na které jsi se podílela jako asistentka režie. Přiblížila bys na začátek prosím, jak jsi se k této pozici dostala? „Hledala“ jsi ji aktivně? A co tě na chystané inscenaci zaujalo?

Eliška: K této konkrétní asistentuře jsem se dostala díky tomu, že jsem v Divadle Husa na provázku už jednou coby asistentka působila, a to u inscenace Chazarský slovník v režii Jana Mikuláška. I díky tomu se tak znám s týmem divadla.  A jelikož jsem věděla, že budu mít po své absolventské inscenaci na JAMU čas (Překrásná je nepotřeba nářku, pozn. redakce), a zároveň jsem se dozvěděla o připravované spolupráci s Annou Klimešovou, začala jsem se o možnost druhé zdejší praxe zajímat.

Pozdravuju a líbám vás všecki

Konkrétně mě projekt Pozdravuju a líbám vás všecki lákal tím, že – jak jsem se dozvěděla – se mělo jednat o autorský proces. A z profesního hlediska mě zajímalo, jak k němu bude režisérka Anna Klimešová přistupovat. Také mi bylo sympatické, že jádro realizačního kolektivu tvoří v podstatě jen ženy (s výjimkou jednoho scénografa a hudebníka). Přijde mi, že takové složení není v českých divadlech obvyklé (i když se to v posledních letech zlepšuje) a chtěla jsem být takového týmu součástí.

režisérka Anna Klimešová 

Má první zkušenost s asistencí režie v Divadle Husa na provázku vznikla oproti tomu z jiných důvodů. V rámci magisterského programu totiž musí studující režie a dramaturgie JAMU absolvovat buď studijní pobyt Erasmus nebo mít v některém z divadel pracovní stáž. A protože v mém případě probíhal tento semestr v době covidové pandemie, nechtěla jsem skončit v situaci, že budu v cizině, ale bez šance tam něco reálně dělat. Proto jsem hledala možnosti stáže v Brně a dostala se k přípravám inscenace Chazarský slovník. Nebyla to tehdy úplně standardní situace, i protože jsme byli dva asistenti režie – já a Marek David (který se mj. podílel s Janem Mikuláškem i na jeho předchozí provázkovské inscenaci Don Quijote). Takže jsme měli mezi sebou naše povinnosti rozdělené. Já jsem hlavně hlídala text a všechny jeho změny, a také jsem pomáhala se sběrem materiálu ve fázi příprav. Celá tato má první asistenční zkušenost pro mě znamenala především možnost pozorovat režiséra při zkoušení, během tvůrčího procesu. Jednalo se o spolupráci rozdílnou od té současné, což jistě vždycky souvisí s tím, v jakém týmu se člověk ocitne.

Pojďme tedy k tvé aktuální zkušenosti – mohla bys mi prosím nejprve ve zkratce představit samotnou inscenaci Pozdravuju a líbám vás všecki? O čem je? 

Eliška: Pro mě je jádro nebo téma inscenace snaha dvou lidí být spolu a snaha najít přijetí. Přijetí sebe samého, přijetí toho druhého, přijetí společností… Ústředním vypravěčem je zde pár – dva lidé z různých zemí, odlišné národnosti – který řeší, jak být spolu (fyzicky, existenčně, romantiky, ideálně, alespoň nějak ...). Konkrétně pak inscenace zprostředkovává zkušenosti lidí hledajících azyl v cizí zemi. Pracuje se situacemi jako je například azylové řízení, přijetí „jinakosti“ v rámci rodiny i v rámci společnosti a podobně. Inscenací provází zmíněná dvojice, která se zkrátka jen snaží být spolu. A zvládat situace, které přichází.

Pozdravuju a líbám vás všecki

Téma (kolektivní) identity, podobně jako fenomén „kulturních kořenů“ či „národnosti“ , jsou myslím blízké i cedovské inscenaci Die Reise, kterou Anna Klimešová připravila s platformou Terén. Je pro tebe důležitá poetika nebo možná spíš tematická blízkost projektů režisérka či režisérky, u kterého či které chceš pracovat? 

Eliška: Die Reise jsem bohužel ještě neviděla, na to půjdu teď v úterý : -) Primérně mi jde ale o samotné řemeslo, když to zjednoduším. Zajímalo mě, jak Anna Klimešová pracuje – jak rozvíjí a zprostředkovává dané téma, jak jednotlivé elementy inscenace skládá, jak vede zkoušky, jak pracuje s herci a herečkami, jakým způsobem staví scény, případně jak funguje s celým inscenačním týmem včetně scénografie a dramaturgie atd. A samozřejmě z toho plyne i určitá poetika, která se u Pozdravuju a líbám vás všecki docela potkala s tím, co mám ráda.

Die Reise

Na inscenaci se podílela také Viktorie Knotková, kmenová dramaturgyně Divadla Husa na provázku. Mohla bys prosím přiblížit, s jakými textovými materiály se pracovalo?

Eliška: Inscenace se nezakládá na jednom jediném textovém zdroji, ale vychází naopak z hodně různorodého materiálu, který se dával dohromady průběžně. Jedná se například o autentické výpovědi provázkovských herců a hereček, kteří mají zkušenost s emigrací (ať už vlastní nebo zprostředkovanou od příbuzných či kamarádů). Stěžejní je určitě také příběh Kaliho (Xelil Ibrahim Yildiz), přičemž některé podklady inscenace vychází přímo z jeho materiálů k azylovému řízení. Jinými slovy v inscenaci najdeme i biografické prvky, které fungují vedle obecně známých textů jako jsou například výňatky z Bible nebo z dramatu Romeo a Julie. Jde tedy o tematicky pospojovanou koláž nejrůznějších textů.

To zní skvěle a zároveň docela náročně. Shrnula bys prosím, jak vznik inscenace probíhal? V rámci tvého zapojení z pozice asistentky režie? 

Eliška: Vzhledem k autorské povaze celého průběhu se na inscenaci pracovalo ještě předtím, než jsem se zapojila. Přípravné fáze jsem se účastnila jen částečně kvůli  zkoušení mé vlastní absolventské inscenace ve Studiu Marta, které probíhalo ve stejnou dobu. To tedy znamenalo, že jsem se do příprav Pozdravuju a líbám vás všecki dostala až dva týdny po jeho zahájení. A i v tomto případě jsme byly dvě asistentky, já a asistentka dramaturgie Justína Grecová, se kterou jsme se na zkouškách ze začátku střídaly.

A pokud jde o samotný proces, vznikala nejprve kostra obecnějších, ale pro příběh zásadních situací –  jako třeba azylový pohovor, situace čekání, situace prvního představení rodině atp. V této fázi bylo snahou dát dohromady i textový materiál, kterým by se situace mohly podložit.  Následně, s touto kostrou, se začalo pracovat s herci a herečkami, a to skrze diskuze a improvizace na téma daných situací. Vznikaly tak herecké etudy, ze kterých se následně čerpalo, herecky i textově, pro další posuny inscenace. Anna Klimešová herce a herečky při improvizacích koncepčně směřovala, čímž posouvala uchopování situací i postav nejen v performativním ale i textovém rámci. Zapisovaly se přitom rozvíjející se dialogy a nahrávaly se audio záznamy některých improvizací. Zrovna to jsme měly kromě jiného na starosti my s Justinou coby asistentky – nahrávat nebo zapisovat rodící se materiál a případně ho přepisovat do textové podoby, aby ho měl inscenační tým k dispozici.

fáze zkoušení inscenace Pozdravuju a líbám vás všecki

Byl během zkoušení prostor i pro tvou reflexi? Mohla ses coby asistentka režie vyjadřovat k tomu, co třeba zrovna během improvizací vznikalo? 

Eliška: Ano, v tom byla tato zkušenost zásadní a velmi pozitivní. Obě asistentky jsme se staly součástí tvůrčího týmu a jak režisérka tak dramaturgyně s námi diskutovaly, poslouchaly naše reflexe a případné návrhy. Chtěly vědět, co si myslíme o situacích, které právě vznikají, nebo co nám z té či oné improvizační situace vychází, jak bychom ji rozvinuly … Vybídnutí k takovému dialogu pro mě bylo klíčové, protože ze své pozice asistentky jsem nechtěla přímo vstupovat do režijní práce s herci a herečkami.  Na to jsem opatrná. I díky své dosavadní režisérské zkušenosti vím, jak takové nevyžádané zasahování a komentování mohou narušit onen křehký inscenační proces.

Nicméně tedy v případě Pozdravuju a líbám vás všecki jsme se po zkouškách všichni společně bavili nejen o úkolech nás asistentek, ale i o tom, co třeba právě režisérka s dramaturgyní řeší – na čem pracuji – a co nás k tomu napadá. A to pro mě bylo hrozně cenné. Nutno dodat, že tvůrčí proces byl otevřen na všechny strany. Nejen s námi, asistentkami, ale například i s herci a herečkami, scénografem a scénograkou či hudebníkem inscenátorky diskutovaly a řešily vše, co zrovna k řešení bylo. I díky této otevřenosti je pak podle mě možné pracovat bez pevně daného textu.

premiérový večer v Divadle Husa na provázku

Jak se takový otevřený tvůrčí průběh vzniku propojuje s výtvarným pojetím inscenace?

Eliška: Scénografii připravili Klára Fleková a Jakub Šulík. A je pravda, že i v tomto výtvarném směru se jednalo o docela odlišnou zkušenost, než u mé první asistence. Klára s Jakubem totiž často chodili na zkoušky a reagovali výtvarně na to, co se na nich právě dělo. Vybrali například ve spolupráci s režisérkou nějaké penzum kostýmů nebo rekvizit, které by se v inscenaci mohly objevit, a herci a herečky s nimi měli možnost intuitivně pracovat během zkoušení. Přičemž se opět následně čistilo to, co se nakonec vybere a kam se – stejně jako herectví – výtvarná stránka nakonec posune. Vlastně by se celý proces dal charakterizovat jako neustálý dialog, v rámci všech složek, a hledání nejlepšího ztvárnění dané scény. 

Zajímavé je, že barva scénografického řešení (oranžová) byla naopak dána od začátku. Samotná oranžová může vyznívat příjemně i nepříjemně, což jsou přesně ty dvě polohy, mezi kterými celá inscenace balancuje. Nějaká situace třeba začíná radostně, kdy přihlížíme veselé rodinné sešlosti, ale za chvíli se pozitivní nálada začne měnit do nepříjemného, možná až smutného vyznění. A nebo obráceně. 

A otázka na závěr: lákalo by tě dělat asistentku režie ještě někdy? Nejen na Provázku ale obecně třeba v rámci CEDu? 

Eliška: Rozhodně ano, protože je vždycky zajímavé vidět jiné kolektivy během tvorby – sledovat jak pracují, jak na sebe v rámci týmu reagují a tak :-) 

Rozhovor připravila Amálie.