Kultura není něčím navíc, něčím, co se dá oželet, když nás zasáhne ekonomická krize.

Jak byste zhodnotil uplynulý rok 2022 v rámci Centra experimentálního divadla?

Byl to dramatický, obludný a děsivý rok. Mám rád život – v umělecké oblasti se CEDu daří, přesto však nemohu uplynulý rok hodnotit jinak. Společnost a s ní i divadla sice konečně mohla žít bez covidu, avšak veškeré dění ovlivnila válka na Ukrajině. CED se od samého počátku stal významným iniciátorem a propagátorem pomoci Ukrajině. Divadlo Husa na provázku se prakticky okamžitě proměnilo v základnu materiální pomoci a stalo se důležitým koordinačním centrem různých solidárních aktivit v Brně – vše vyústilo v rozsáhlou iniciativu Brno pro Ukrajinu. HaDivadlo v březnu uspořádalo Den ukrajinské kultury a ukrajinský režisér Max Nowotarski zde před Vánocemi vytvořil dokumentární inscenaci Než skončí válka/ До кінця війни. Se svými autorskými výpověďmi v ní přímo vystupují ukrajinští uprchlíci. Všichni víme, že válka pokračuje a tak nezbývá, než bojovat a pomáhat dál.

diskuse Brno pro Ukrajinu 

foto: David Konečný

dramaturgyně Divadla Husa na provázku Viktorie Knotková během diskuse 

Brno pro Ukrajinu

foto: David Konečný

Než skončí válka

Max Nowotarski a kol.

Foto: Marek Malůšek

Těší mě, že vloni vznikly velmi silné inscenace. V Divadle Husa na provázku originální a v mnoha ohledech pozoruhodné Vykouření v režii uznávaného filmového a divadelního režiséra Jiřího Havelky. Jedná se o provokativní, zběsilý, nicméně očistný scénický obřad na motivy skutečné události. Tvůrci se v něm s nadhledem noří do hlubin soudního sporu, do něhož bylo divadlo nedávno zavlečeno.

Výsledkem spolupráce uměleckého šéfa HaDivadla Ivana Buraje a hudebníka a filmaře Bohdana Karáska je nádherná inscenace Humanismus 2022. Scénická mozaika o jedné dovolené ve válečných časech nabízí intenzivní 150-ti minutový zážitek. Přísná jednota děje, místa a času v uzavřeném apartmánu nepůsobí dojem pouhého kuchyňského dramatu, ale jako skalpel otevírá zásadní témata a problémy současné společnosti.

Terén po celý rok hodně spolupracoval se zahraničními partnery a v zahraničí často i hrál. Se svými projekty hostovali na Slovensku, v Polsku, v Rumunsku a v Německu. Jedním z vrcholů těchto mezinárodních spoluprací byla dvojjazyčná inscenace Die Reise s mezinárodním obsazením, jež vznikla v koprodukci s rakouským divadlem Landestheater Niederösterreich v Sankt Pöltenu.

Vykouření

 J. Havelka a kol.

foto: David Konečný

Humanismus 2022

Ivan Buraj a Bohdan Karásek

foto: Jakub Hrab

Die Reise

režie: Anna Klimešová

dramaturgie: Lukáš Jiřička

foto: Tomáš Rubín

Velice si cením i toho, že jsme vydali další tři čísla časopisu CEDIT, jehož kvalita neustále roste. Připomínám, že vloni časopis získal ocenění za nejlepší publikační počin roku v oblasti divadla. V uplynulém roce jsme se věnovali otázkám nerovnosti v hierarchických organizacích, tématu zneužívání moci ve školním prostředí a opomíjenému fenoménu péče.

Skvělou zprávou roku 2022 bylo také udělení prestižní Ceny Thálie pro činoherce do 33 let, kterou získal Dalibor Buš z našeho Divadla Husa na provázku. Velkou radost máme samozřejmě i z Ceny Thálie pro Bolka Polívku, kterou obdržel za své celoživotní mistrovství.

Samostatnou kapitolou, kterou při hodnocení roku 2022 nemohu opomenout, je rozpočet CED. Dlouhodobě upozorňujeme na to, že jsme podfinancovanou organizací. Situaci navíc zhoršuje rostoucí inflace, která tvrdě dopadá právě na nejchudší a nejslabší. Tíživých podmínek v divadlech CED si začíná všímat už i odborná veřejnost. Jelikož jsme typická městská kulturní organizace, musíme tento tristní stav řešit především se zřizovatelem.

Výrazným milníkem se v roce 2022 stalo třicáté výročí existence Centra experimentálního divadla: jak jste jej oslavili? Nebo lépe řečeno – jak jste k výročí přistoupili a jak jste jej směrem k veřejnosti pojali? 

Oslavy byly bujaré, inspirativní a dojemné. HaDivadlo se osobitým způsobem zamýšlelo nad tím, jak vypadá divadlo dnes a jak by mohlo vypadat v budoucnosti – na toto téma vytvořili nejen na Studiu CED, ale takřka v celé budově bohatý diskusní program s názvem Divadlo pro všechny. Provázek uspořádal prohlídku areálu a besedu s pamětníky. Terén vytvořil originální snovou instalaci, v níž představil pohled na možnou budoucnost CEDu prostřednictvím přestavby areálu na Zelném trhu. Unikátní byla i výstava, kterou připravila naše knihovna a archiv. 

Do programu celodenních oslav, které jsme nazvali 30 CED, se samozřejmě zapojil také časopis CEDIT a Ambasáda nezávislé běloruské kultury. Všechna divadla se pak navíc sešla ke společnému večeru, v jehož průběhu se divákům představili nejrůznější lidé, kteří dnes tvoří CED – a to včetně těch, kteří pracují v zákulisí a obvykle nejsou moc vidět. A vzpomínalo se logicky i na ty, kteří tu již nejsou.

Oslavy tak nebyly jen ohlédnutím za minulostí, ale měly přiblížit i současnou podobu této kulturní instituce a načrtnout také přemýšlení nad jeho další budoucností. Jelikož CED nevznikl ze dne na den, ale jeho vznik měl procesuální charakter, tak i oslavy nejsou pouze uzavřenou jednorázovou akcí.

CED: Tvorba budoucnosti 

Matyáš Dlab, Lukáš Jiřička, Kristýna Businská

instalace ve foyer Domu pánů z Fanalu

Historie (v) prostoru

Amálie Bulandrová, Aleš Kolařík

pohled na instalaci během prohlídky areálu CED organizované Divadlem Husa na provázku (O budovách a lidech)

Divadlo pro všechny

Jaké hodnoty současná česká divadla přináší? Jaké bariéry v současném divadle cítíme? Společné sdílení myšlenek, pocitů a nápadů v sérii diskuzí a her  na téma divadla budoucnosti v režii HaDivadla a CEDITu.

umělecký šéf Divadla Husa na provázku Martin Sládeček během prohlídky areálu CED (O budovách a lidech)

Rozumím tomu správně, že výročí 30 CED se bude nějakým způsobem „oslavovat“ i v roce 2023?

Ano. Knihovna a archiv CED nyní například připravují podcast s pamětníky. V těchto dnech také vzniká ke 30 letům CED knižní publikace. Rádi bychom využili i některé výstavy, které původně vznikly pro výroční den. Panely věnované časopisu CEDIT dál představíme v Alfa pasáži či v Praze.

V čem podle Vás spočívá unikátnost CEDu a jeho existence, která letos přesahuje 30 let?

Jsem přesvědčený o tom, že CED a jeho divadla jsou rodinným stříbrem brněnské kultury. Malá divadla s vlastní osobitou poetikou rozesetá v centru Brna se významně podílejí na jedinečném geniu loci města. Po celou dobu se navíc vedle progresivní nekomerční tvorby do hloubky věnujeme kulturnímu vzdělávání. V současné době při CED působí Ambasáda nezávislé běloruské kultury, zavedli jsme semestrální stáže pro středoškoláky a vysokoškoláky s názvem CED_Observer, otevřeli tzv. Divadelní třídu pro mladé zájemce a zájemkyně o divadlo, Divadlo Husa na provázku založilo amatérský soubor pro seniory, HaDivadlo pokračuje v organizování Klubu mladého diváka. Před představeními nabízíme dramaturgické úvody, pořádáme veřejné debaty a mistrovské lekce, vydáváme vlastní časopis... Na západ od našich hranic se  culture education stává mimořádně důležitou a nesmírně cennou součástí umělecké tvorby a kulturního provozu. V tomto ohledu CED drží prst na tepu doby, což čím dál víc začíná oceňovat také odborná veřejnost.

diskuse Podívat se Ukrajině do očí 

foto: David Konečný 

Na co se v CEDu můžeme těšit v roce 2023?

Divadlo Husa na provázku v těchto dnech připravuje inscenaci, v níž se zamýšlí nad tím, co pro nás znamená domov a s kým soucítíme. Autorská inscenace Anny Klimešové pracuje s prožitky českých emigrantů a novodobých nomádů – premiéra Pozdravuju a líbám vás všecki se uskuteční již 10. února 2023. Nakolik blízkost může být toxická zkoumá inscenace Požár v šťastném Rakousku, kterou chystají v HaDivadle (premiéra 24. února 2023). Jedná se o dramatizaci románu oceňované současné ukrajinské autorky Sofie Andruchovyč. Scénář Evy Klestilové režíruje oceňovaný slovenský divadelník Eduard Kudláč. Terén se ve spolupráci s polským režisérem Wojtkem Ziemilskim chystá do Polska. Pokud to vyjde, uvedou na progresivní scéně Komuna ve Varšavě performativní projket Sex s přímou účastí hvězd současné polské literatury. 

Co byste obecně popřál kultuře do nového roku?

Aby byla míň konzervativní, svobodnější a šťastnější. K tomu by mohlo přispět, kdyby vznikl zákon o veřejné kulturní instituci, statut umělce a kdyby kultura konečně přestala být ve společnosti odsouvána na druhou kolej. Kultura není něčím navíc, něčím, co se dá oželet, když nás zasáhne ekonomická krize. Kultura je fundamentální součástí civilizované společnosti – stejně jako zdravotnictví, školství či obrana. Kulturní národ je totiž zároveň zdravější, vzdělanější a odolnější vůči jakýmkoliv útokům, ať už jde o dezinformace či přímou vojenskou agresi. Tomáš Baťa již téměř před sto lety varoval před tím, že v naší zemi je hodně lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Nelze. Příčinou každé krize je totiž vždy morální bída.