Mobile menu
Jakub Štrba: Humanismem 2022 je možné proplout skrze různé úrovně divadelního zážitku

Jakub Štrba: Humanismem 2022 je možné proplout skrze různé úrovně divadelního zážitku

Rozhovor s Jakubem Štrbou, který se jako asistent režie podílel na vzniku inscenace Humanismus 2022, první premiéry letošní Sezony 48: Blízkost v HaDivadle.

Na vzniku první premiéry HaDivadla v letošní Sezoně 48: Blízkost, inscenaci Humanismus 2022, spolupracoval jako asistent režie Jakub Štrba. Student druhého ročníku činoherní režie na Divadelní fakultě JAMU, ale také pořadatel festivalu PLÁCEK, divadelní platformy pro tvorbu, vzdělávání a komunitu studentů středních škol. Jak vypadá práce asistenta režie? Čím je specifická dramaturgie festivalu pro středoškoláky? A co z Humanismu 2022 v něm nejvíce rezonuje?

 

V HaDivadle pracuješ delší dobu, kromě pozice asistenta režie u Humanismu 2022 sis toho vyzkoušel už víc. Jaká tedy byla tvá dosavadní „cesta HaDivadlem“?

Byla postupná a velmi příjemná. Začínal jsem roznášením programů, poté jsem se stal uvaděčem. No a pak jsem asistoval Ivanu Burajovi u inscenace Humanismus 2022, u ní a několika dalších z repertoáru jsem inspicientem. Mimo to jsem produkčním marketingu, částečně se tedy starám o propagaci, a především o dílčí projekty z našeho Offprogramu, nebo třeba o sekci HaDivadlo podporuje, kde momentálně spolupracujeme s Diecézní charitou Brno. A je to vše o prostředí – důvodem, proč se tomu věnuji, je prostředí HaDivadla a lidé v něm.

 

Zároveň studuješ činoherní režii na JAMU. Jaká byla tvá cesta k režii?

Já studoval herectví na brněnské konzervatoři. Když se člověk v patnácti letech přihlásí na konzervatoř s tím, že chce dělat divadlo, jde o dost razantní rozhodnutí. V momentě, kdy ho na takovou školu přijmou, tak začíná jeho cesta k divadlu – k tomu, jestli si k divadlu vytvoří pevný vztah. To se v mém případě stalo a už zkrátka nechci jinak. Zároveň mě během studia na konzervatoři více než herecký prožitek sváděla obrazotvornost, a tak jsem se dostal k režii. Ale herectví mi pořád někdy chybí. (s úsměvem)

 

Pozice asistenta režie může u každé inscenace znamenat něco jiného. Čím byla specifická u Humanismu 2022? Co vše jsi během zkoušení obstarával?

Za mě je pozice asistenta režie jedním z prvních setkání studenta divadla s profesionálním tvůrčím procesem – s onou syntézou mnoha složek, jíž má možnost přihlížet od samotného začátku zkoušení až do premiéry. V případě Humanismu 2022 by se dalo říct, že jsem se staral o text. Takto to může působit jako velmi technicistní práce, znamená ale neustálou přítomnost u postupného vývoje s celým tvůrčím týmem, u objevování nových tematických vrstev nejen inscenace jako celku, ale i jednotlivých postav. A následné zpracování všeho, co se vytvoří, nalezne, ztratí a znovuobjeví… Je to taková skládačka, ale moc příjemná.

 

první čtená zkouška Humanismu 2022

foto: Terezie Fojtová

 

Bylo při zkušebním procesu něco, co tě překvapilo?

Nevím, jestli mě něco jako asistenta režie překvapilo. Myslím si, že to bylo tím, že jsem byl přicházejícím úkolům hodně otevřený. V rámci celého procesu mě ale fascinoval extrémní smysl pro detail v Ivanově režijní práci. To pro mě bylo něčím objevné a mám pocit, že jsem se během asistentury sám v sobě zaměřil na to naučit se pojmenovávat věci exaktněji.

 

Spoluzaložil jsi a pořádáš festival PLÁCEK orientovaný na středoškoláky, v roce 2022 se uskutečnil jeho první ročník, druhý proběhne letos v dubnu. Proč festival právě pro tuto věkovou kategorii?

Jak už jsem zmínil, střední škola je pro mě obdobím, kdy se můžeme k divadlu nějakým způsobem přimknout. PLÁCEK jsme vytvářeli s cílem zprostředkovat středoškolským studentům možnost objevovat divadlo, poskytnout jim prostor a zázemí pro to, aby sami mohli tvořit, pro vzájemnou reflexi, pro aktivity nad rámec vzdělávání na divadelních, výtvarných i jiných středních školách. Ta myšlenka se ale rozrostla, protože nejde jen o poskytnutí zázemí pro tvorbu, ale i nových impulzů a zdrojů k objevení toho, kolika různými cestami je možné v tvorbě jít, jakými jazyky je možné skrze tvorbu mluvit. České středoškolské divadelní vzdělávání je výrazně fokusované na herectví, myslím si ale, že jak na středních, tak na vysokých školách je důležité k němu přistupovat i přes osobní specializace, komplexněji a mezioborově, mimo jiné právě proto, že divadlo je syntéza.

 

debata o studentských projektech na festivalu PLÁCEK

foto: Šimon Lovecký

 

Čím je specifická dramaturgie PLÁCKU?

Podstatným motivem PLÁCKU je vedení dialogu a protínání různých bublin. Účastníci se můžou setkat s tvůrci z praxe a se studenty vysokých divadelních škol v bezprostřední atmosféře vzájemnosti a pospolitosti, což, mám pocit, se často neděje. PLÁCEK se skládá jednak ze vzdělávací složky (různé workshopy, masterclasses, přednášky) a složky prezentace studentských projektů (včetně jejich reflexí a debat po představeních). Pak má také složku čistě komunitního rázu, společného jídla, pití, hovorů, prožívání koncertů –⁠ je to takové podhoubí, žije si to samo, ale utváření safe space je za nás jedním ze základních pilířů, jak takovou akci dělat. Letos se PLÁCEK bude konat v datu 20.–⁠22. 4. v Klubu Leitnerova a Co.Labsu. Budu rád, když se tam s kýmkoliv ze čtenářů potkám. 

 

Zpět k Humanismu 2022. Jedná se o inscenaci, v níž se setkává řada témat a možností, jak na ni nahlížet, co v ní nacházet. O čem je pro tebe? Co z Humanismu 2022 v tobě nejvíce rezonuje?

Pro mě je na inscenaci krásné to, kolik má poloh, jak nabízí možnost jí příjemně „proplout“ skrze různé úrovně divadelního zážitku. Řeší velké otázky, které vyvstávají v naší každodennosti a neustále visí ve vzduchu – jaký je náš přístup k válce na Ukrajině, k ruské kultuře, jak se pereme se strachem, s názorovými střety. Přesto ale, jak říká jedna z postav Humanismu 2022, „je to taky dovolená“ a mísí se v ní globální každodennost s tou osobní. Krásné je na inscenaci také to, jak je civilní. Civilní herectví mi v českém divadle hodně chybí. Za co jsem ještě hodně rád je, jak je inscenace, myslím si, mezigeneračně rezonující. Jasně, že vzhledem k mému věku nejvíc rezonuji s Nasťou, která „se musí za dva dny vrátit za bar, dodělat si resty z minulýho semestru a na překomplikovaný mrdky ostatních nemá čas“. U všech postav ale poznáváme jejich zmatení, onu malou „zašpiněnost“, kterou každý máme, a za mě je důležité, že inscenace nevede diváky k tomu je soudit.

 

Je něco nového, k čemu tě Humanismus 2022 přivedl?

Chci se podívat do zimních Benátek a poznat, co znamená vůně zmrzlých chaluh, o které píše Brodskij ve Vodoznacích.

 

Táňa Malíková, Magdalena Straková a Kamila Valůšková jako Bára, Anastasia a Sylvie v Humanismu 2022

foto: Jakub Hrab

 

Rozhovor vedla Iva Heribanová.

česky